Z deníčku velitele

Den 1322 od vysazení na Ostrově

Hořké zklamání. Galéra Letní vánek přivezla sice další vězně, ale pro mě ani řádek na papíře. Je to už více jak sto dní co jsem měl být vystřídaný, já i moji k smrti unavení muži. Ono hlídat dobře tisícovku vězňů, byť neozbrojených, je perná práce a nám všem dochází síly.

Poprosil jsem kapitána, aby mě odvezl zpět do Říše, kde si promluvím s admirálem Pikou, ale byl jsem rázně zamítnut.

Poručil jsem mu tedy aby mě odvezl, ale jen se zasmál a jeho námořníci pozvedli zbraně. Můj blízký druh Bizon jim začal spílat, ale ničeho nedosáhl. Zlůstali sme stát na pláži, já, mých deset druhů ve zbrani, vězni co tu žili nějakou dobu a nová várka která se jen nechápavě a vyděšeně rozhlížela.

Po návratu do města sem svolal všechny ozbrojence a řekl jim, že nás Říše odepsala. Žádné střídání, nic. Do konce života jsme odsouzeni k pobytu zde, na tomto místě. Nelíbilo se jim to.

Ale já už měl plán.

 Den 1350

Zrušil jsem vojenské uspořádání města a jmenoval se starostou. Znělo to lépe než velitel. Moji muži, dohromady třicet osum chlapů s tím souhlasilo a stali se ozbrojenou složkou města. Měl jsem tady několik opravdu zajímavých osob a k většině z nich se nikdy neotočím zády. Byli ale velmi užiteční. 

Například taková Fůrie, byla druid nebezpečná svérázná žena kterou všichni uznávali pro její léčitelské schopnosti. Bizon co by velitel ozbrojenců. Alarik zvaný Zasněný, jeden z těch co byli obviněni z čarodějnictví a on opravdu čaroděj byl. Trhan který neustále vykřikoval náboženské fráze, byl by směšný, ale opravdu jsem jej viděl použít ohnivé kouzlo. Marek z Vrboviny, politický vězeň, zná pravidla dvorského chování, ale také umí bidnout člověka do zad když si myslí že mu stojí v cestě.

Dokážeme tady vybudovat funkční společnost? Čas ukáže...